22/7 1917

PŘEDCHOZÍ DOPISY Z CESTY OD V. Z 19/7(1) A 19/7(2)

Vl. Březí 22/7 1917

Slíbila jsem, že Stařečkovi napíši, tož již začínám. – Mám před sebou ony dopisy z cesty a jeden ze Stříteře, porovnávám je a shledávám, že dopis z domova se ale tak hrozně liší! Po cestě se upřímně vzpomínalo, ale doma, doma se Brouček změnil zcela. Ty nejprvnější řádečky  byly tak milé, hřejivé, ač tu a tam objevila se hořká pravda. Avšak milejší je mi než neupřímnost. Píše Brouček, opakuji jeho řádečky, „Ó, může být taková láska? Ne, to není láska, to je poblouznění, šílenost z mé strany,“ z těchto řádečků vycítila jsem, že Stařeček rozumoval, vážně přemýšlel a došel k bodu, že vlastně o ničem dušička nic, praničeho neví, co pronášel k Stařence. Ano, chápu, přemýšlela jsem rovněž, ale připadal mi ten okamžik tak dětský, nevinný, že nemožno celou tu episodku vážně posoudit. Jsme to děti, neviděli jsme, jako bychom si to velké tajuplné přátelství projevili. Celé to okolí protknuto svěží krásou, mládí, svoboda, to vše nás omámilo, my zapomenuli na svět docela. Počínali jsme si jako bratr se sestrou, tak přátelsky a zároveň tak dětsky, ruku v ruce kráčeli lesem. –

Škoda, že jsme tak vzdáleni od sebe, jistěže přátelství naše by se víc a více upevnilo, ale takhle nevím. Stařeček bude zapomínat, až zapomene docela, že? Ach, když rozumově uvážím, nemohu ničeho jiného očekávat. – Vždyť ta úvaha Stařečkova, již mi v dopisech z cesty načrtnul, musí stačit úplně. Líbilo se mi částečně to rozumování, bylo to jednání mužné, sentimentálnost musela odstoupit a tak to má býti. –

Nuž, abych Broučku nezapomněla, pozítří jest toho nesv. Vládi sváteček, tož přeji vše to nejpěknější, ovšem, že bych mnohem raděj projevila přání ústně! Škoda, že budu muset na odpověď tak dlouho čekat, bude se mi tím víc stýskat. Prozatím nemohu psát jinak, pokud neobdržím od Broučka upřímné psaňátko. Jak ráda bych se řádečků, z nichž vyčísti bych mohla, že ten hodný Brouček brzy přijede, ale vím, že to tak brzy nebude a to bolí.

Nic platno, je třeba zmužilost a sebezapření.

S upřímným pozdravem

Manča

REAKCE OD V. Z 26/7

19/7 1917

PŘEDCHOZÍ DOPISY OD V. PSANÉ CESTOU Z FRONTY Z 2/7, 8/7, 10/7, 13/7 

DOPISY OD V. PSANÉ CESTOU NA FRONTU Z 19/7(1), 19/7(2), 23/7

Vl. Březí 19/7 1917

Vláďo, jak bylo mi po rozloučení s Tebou, nemohu, ne to nelze vše popsat. V první chvíli chtěla jsem se ještě rozběhnout a vyhledat Tebe, ale pozdě již. Tys dávno zmizel v závoji tísnivé tmy.

Snažila jsem se uklidniti aspoň tím, že jsem Ti psala, ale zničila jsem ty řádky a šla spát. Dlouho nemohla jsem se spánku dočkat, v nitru bouřilo příliš mnoho dojmů, až konečně usnula jsem přec. K ránu se tak náhle probudím a zdálo se mi, jako by mne kdosi na čelo políbil. – Rozžehnu a bylo přesně ½ 4 hod. a první myšlenka byla – Vláďa, můj Vláďa odjíždí. Nemeškala a zahalila jsem se ve svůj háv a po tmě, abych nikoho na sebe neupozornila, kradla se do kavárny k rohovému oknu a čekala, až půjdeš okolo, jak Jsi sliboval. Ale za chvilenku na věži odbily 4 hod. Já ale přec toužebně čekala a doufala jsem pevně, že přijdeš, že přijít musíš, ale Vláďa – – nepřišel. – Ach, Vláďo, ten okamžik, kdy nabyla jsem plné jistoty, že se již Tebe nedočkám, ta myšlenka byla hrozná! Teprve v 5 hod. vrátila jsem se zpět, ale nespala již. Dívala jsem se z okna a Libín, který v plné své kráse před mojím zrakem se vypínal, zdálo se, jako by se posmíval mé šílenosti. Né, nikdy v životě nechovala jsem se k cizímu muži tak jak k Tobě. Prosím Tebe Vláďo, jaký úsudek utvořil Jsi si o mém jednání a mně samé? Jistě nepěkný! A já přec za to nemohu, že Jsi se mi tak v duši vkradl. Snad také mnoho přispěla obava, že brzy mě opustíš, že znovu budu sama, věru nevím, nedovedu si vysvětlit, proč tak vše se událo. Nahlížím ale, že nutno vše dobře promyslit, nežli na Tebe uvyknu, pak těžko, věř, že těžko bych se loučila. – Vláďo, přiznej se, že ta slova, kterás ke mně pronášel, nebyla upřímná, že nemáš mne rád! Né, také nemohu toho od Tebe žádat, nemám práva. Tož mi aspoň slib, že budeš mi přítelem, ale věrným přítelem, pak nežádám víc! Nebo myslíš, že lépe bylo by pro nás oba včas na vše zapomenout? –

Vláďo, piš mi, piš, co cítíš Ty, ale pověz vše, jak myslíš, tak zcela upřímně. Buď tedy zdráv a hodně moc vesel, tak jako dříve, bych nemusela si činit výčitky.

Nuž upřímně svého Broučka zdraví a – – – – – – – –

Máňa

REAKCE OD V. Z 24/7

6/7 1917

PŘEDCHOZÍ DOPISY OD V. Z 22/6, 23/6 A 28/6

Vl. Březí 6/7 1917

Roztomilý Stařečku!

Právě přišla jsem z lesa, v němž snažila jsem se nalézti nějakého hříbečka, ale marně. Za to na mě doma čekal a přivítal Stařečkův list z 28/6, za nějž horoucí dík vydávám! Znovu a znovu pročítám ony milé řádečky a vidím v duchu nezbedu Broučka, jak žabroní, aby mohl za Máryš přijeti. Což tedy s ním počít, nezbývá než svolit a napsat Mírkovi, že má dovoleno za Řenkou přijet. Nuž tedy činím návrh: chce-li Stařeček naši krásnou Šumavanku poctít návštěvou, tož určila jsem město Prachatice, kdež jej budu na nádraží slavnostně očekávat. Ovšem, že musí mi Brouček předem určit den a hodinu, kdy hodlá Máryš přátelsky ruku stisknout. – Jak jsem v jízdním řádu shledala, je nejlepší spojení přes Znojmo, Gmunt, Čes. Budějovice, Vodňany-Čičinice, pak rovnou na Prachatice. Jako bych Vás viděla s otázkou na rtech, proč zrovna do Prachatiz mám přijet? A proto musím s barvou ven, že vlastně tam vším právem patřím, důvod dozvíte se snad později, není radno, aby ten rozmazlený dosud maminčin Vláďa předčasně o všem věděl. –

Odvoz prachatických zvonů na roztavení v r. 1916

Zmínka o té velikosti a vysokosti dobrého Stařečka, musela jsem se upřímně zasmát, ani již sama nevím se pamatovat, že bych něco podobného přála si vědět. Také jsem opomněla Vám připomenout, že poslední podobenka je z dřívějších let, a sice z dob, kdy byl ještě náš taťulenka živ a byli jsme na pivováře. Nyní se podlé té podobenky řídit nesmíte, sic byste mne nepoznal. Stal se mnou pravý opak, vypadám již skorem jako duch z pohádky. – Víte, na nic nejsem tak zvědavá jako na okamžik našeho sejití. Mám vážnou obavu, že se nepoznáme, to by ale byla legrace. Doufejme, že vše šťastně dopadne a ve zdraví že se oba shledáme. Nuž tedy hodně brzy pište, jak jste s návrhem spokojen!

Upřímně Vás zdraví a na řádečky se moc a moc těší,

Manča