6/7 1917

PŘEDCHOZÍ DOPISY OD V. Z 22/6, 23/6 A 28/6

Vl. Březí 6/7 1917

Roztomilý Stařečku!

Právě přišla jsem z lesa, v němž snažila jsem se nalézti nějakého hříbečka, ale marně. Za to na mě doma čekal a přivítal Stařečkův list z 28/6, za nějž horoucí dík vydávám! Znovu a znovu pročítám ony milé řádečky a vidím v duchu nezbedu Broučka, jak žabroní, aby mohl za Máryš přijeti. Což tedy s ním počít, nezbývá než svolit a napsat Mírkovi, že má dovoleno za Řenkou přijet. Nuž tedy činím návrh: chce-li Stařeček naši krásnou Šumavanku poctít návštěvou, tož určila jsem město Prachatice, kdež jej budu na nádraží slavnostně očekávat. Ovšem, že musí mi Brouček předem určit den a hodinu, kdy hodlá Máryš přátelsky ruku stisknout. – Jak jsem v jízdním řádu shledala, je nejlepší spojení přes Znojmo, Gmunt, Čes. Budějovice, Vodňany-Čičinice, pak rovnou na Prachatice. Jako bych Vás viděla s otázkou na rtech, proč zrovna do Prachatiz mám přijet? A proto musím s barvou ven, že vlastně tam vším právem patřím, důvod dozvíte se snad později, není radno, aby ten rozmazlený dosud maminčin Vláďa předčasně o všem věděl. –

Odvoz prachatických zvonů na roztavení v r. 1916

Zmínka o té velikosti a vysokosti dobrého Stařečka, musela jsem se upřímně zasmát, ani již sama nevím se pamatovat, že bych něco podobného přála si vědět. Také jsem opomněla Vám připomenout, že poslední podobenka je z dřívějších let, a sice z dob, kdy byl ještě náš taťulenka živ a byli jsme na pivováře. Nyní se podlé té podobenky řídit nesmíte, sic byste mne nepoznal. Stal se mnou pravý opak, vypadám již skorem jako duch z pohádky. – Víte, na nic nejsem tak zvědavá jako na okamžik našeho sejití. Mám vážnou obavu, že se nepoznáme, to by ale byla legrace. Doufejme, že vše šťastně dopadne a ve zdraví že se oba shledáme. Nuž tedy hodně brzy pište, jak jste s návrhem spokojen!

Upřímně Vás zdraví a na řádečky se moc a moc těší,

Manča