19/7 1917

PŘEDCHOZÍ DOPISY OD V. PSANÉ CESTOU Z FRONTY Z 2/7, 8/7, 10/7, 13/7 

DOPISY OD V. PSANÉ CESTOU NA FRONTU Z 19/7(1), 19/7(2), 23/7

Vl. Březí 19/7 1917

Vláďo, jak bylo mi po rozloučení s Tebou, nemohu, ne to nelze vše popsat. V první chvíli chtěla jsem se ještě rozběhnout a vyhledat Tebe, ale pozdě již. Tys dávno zmizel v závoji tísnivé tmy.

Snažila jsem se uklidniti aspoň tím, že jsem Ti psala, ale zničila jsem ty řádky a šla spát. Dlouho nemohla jsem se spánku dočkat, v nitru bouřilo příliš mnoho dojmů, až konečně usnula jsem přec. K ránu se tak náhle probudím a zdálo se mi, jako by mne kdosi na čelo políbil. – Rozžehnu a bylo přesně ½ 4 hod. a první myšlenka byla – Vláďa, můj Vláďa odjíždí. Nemeškala a zahalila jsem se ve svůj háv a po tmě, abych nikoho na sebe neupozornila, kradla se do kavárny k rohovému oknu a čekala, až půjdeš okolo, jak Jsi sliboval. Ale za chvilenku na věži odbily 4 hod. Já ale přec toužebně čekala a doufala jsem pevně, že přijdeš, že přijít musíš, ale Vláďa – – nepřišel. – Ach, Vláďo, ten okamžik, kdy nabyla jsem plné jistoty, že se již Tebe nedočkám, ta myšlenka byla hrozná! Teprve v 5 hod. vrátila jsem se zpět, ale nespala již. Dívala jsem se z okna a Libín, který v plné své kráse před mojím zrakem se vypínal, zdálo se, jako by se posmíval mé šílenosti. Né, nikdy v životě nechovala jsem se k cizímu muži tak jak k Tobě. Prosím Tebe Vláďo, jaký úsudek utvořil Jsi si o mém jednání a mně samé? Jistě nepěkný! A já přec za to nemohu, že Jsi se mi tak v duši vkradl. Snad také mnoho přispěla obava, že brzy mě opustíš, že znovu budu sama, věru nevím, nedovedu si vysvětlit, proč tak vše se událo. Nahlížím ale, že nutno vše dobře promyslit, nežli na Tebe uvyknu, pak těžko, věř, že těžko bych se loučila. – Vláďo, přiznej se, že ta slova, kterás ke mně pronášel, nebyla upřímná, že nemáš mne rád! Né, také nemohu toho od Tebe žádat, nemám práva. Tož mi aspoň slib, že budeš mi přítelem, ale věrným přítelem, pak nežádám víc! Nebo myslíš, že lépe bylo by pro nás oba včas na vše zapomenout? –

Vláďo, piš mi, piš, co cítíš Ty, ale pověz vše, jak myslíš, tak zcela upřímně. Buď tedy zdráv a hodně moc vesel, tak jako dříve, bych nemusela si činit výčitky.

Nuž upřímně svého Broučka zdraví a – – – – – – – –

Máňa

REAKCE OD V. Z 24/7