27/5 1917

Praha 19 27/5 17

Broučku, konečně dostala jsem se ku psaní, ale za to Vám toho napíši hodně moc, totiž bude-li Vás moje čmáranice bavit.

Znovu pročetla jsem Vaše řádečky, abych všecky otázky mohla zodpovědět, ale shledávám, že nestačí ani hodně velká plachta, zejména chci-li také zahájit malé pokárání. Myslím totiž tím v první řadě to dětinské Vaše omlouvání se ohledně papíru. Snad si nemyslíte, že dopis se zlatou ořízkou měl by pro mne větší ceny? To mě máte za tak malichernou? Věřte, že pouze obsah dovede mě upoutat, potěšit a ne okraj formátu. Jsem zásadně proti přepychu, mám ráda skromnost, jednoduchost. Poslední papír byl mi darován, jinak sama podobný bych nevolila. –

Chcete také, abych vyprávěla Vám něco o sobě, ale jen co? Chlubit se nemám čím, snad ani bych to nedovedla a lhát neumím. A co duši tíží, nebavilo by Vás, není v tom ani dost málo poesie, trpká zkušenost převrátila mě celičkou!

Záchvěv radosti, současně i úzkost proběhla mi tělem při řádcích, kde zmiňujete se o své dovolené, že hodláte zavítat do Prahy, by i na Šumavu. Ani nevíte, duše, jak na mě ta zpráva působila, ještě dnes zdá se mi nemožností, bychom se osobně seznámili, zejména na Šumavěnce. Dovedete si představit, jaký hned je rozruch na malém městě (jako na př. Vlachovo Březí, po německu Wällischbirken), když přijde mladý junák za děvou?  Upřímně řečeno, nenamítala bych proti úmyslu Vašemu ničeho, kdyby rodiče moji byli na živu, ale takhle jest to vyloučeno. Ač ráda, nemohla bych Vás uvést pod svoji střechu kvůli maloměstským úsudkům, které jsou i Vám zajisté známé, a proto dáte mi určitě za pravdu.

Letos se na Šumavě zdržím pouze přes měsíc červenec a to jedině pro urovnání dvojích záležitostí a pak nastoupím v nový úkol života. Jsem sama věru zvědavá, kam mě vítr odnese. Nedovedu si sebe představit jako poníženou služebnici, připadám si již dnes hrozně komicky.

Právě jsem si vzpomněla, že Vám také musím ještě trochu zahrát ohledně mojí fotografie. Nemyslete, nedám se jen tak snadno ošálit a proto se jen broučku hezky přiznejte, že foto hned po obdržení vandrovala k p. nadporučíku Přibíkovi, a proto také nemohl býti dopis s rozluštěnou hádankou dříve odeslán, že mám pravdu? Už ať jest to již tak neb onak, zkrátka jednal Jste diplomaticky, jež možno připočísti stařecké zkušenosti, ač Vaše stáří samo rovnati se může jarnímu listí. Avšak na straně mojí jest to daleko horší, bude ze mne asi již brzy šedivá babička, co dělat, když se na tom nic měnit nedá.

Když mám tak před sebou na papíře toho „lucipera“ jménem Vláďa, tož nemohu pochopit domněnku, že k vůli Milá Máryš bych se zlobila. Víte, drobečku, je vyloučeno, aby veřejný lístek nebyl předem důkladně přečten, nežli jej sama do ruky dostanu, a proto bude lépe, když zvědavost představených budeme trochu krotit, nemyslíte? –

To předpotopní datum bylo dílem revanže a dílem chtěla jsem se přesvědčit, povšimnete-li si všeho, co na lístku napsáno!

Ráda bych se ještě rozepsala dnes o Záštitě, ale čeká mne zde ještě vážná korespondence, která vyžaduje čas a důkladného promyslení, a proto, drobečku, nezlobte se, vynahradím  Vám vše příště.

Nuž zdraví Vás upřímně a něžně
Mánča

NÁSLEDUJÍCÍ DOPIS OD V. Z 31/5 1917