24/6 1917

PŘEDCHOZÍ DOPISY OD V. Z 18/6 A 19/6

Praha 24/6 1917

Milý braťulenko,

za poslední dva dopisy z 18/6 a 19/6 Vám upřímně děkuji. Ač mnoho ještě výkonů před sebou, přec nemohu jinak, než ještě tomu rozmazlenému Stařečkovi z Prahy napsati list. Vše to ovšemže zavinil poslední Broučkův dopis, v němž tolik naříkání a stesků obsaženo. – Inu, jak by né, vždyť muži dobře vědí, že srdce ženy jest nádoba křehká, ba vědí i, kdy a čím nejvíce dotknou se citlivé struny vznětlivých duší. – Tak stal se tentokráte i zde ten případ. – Dopis hrozně dojmul, v duši rozhostil se bol. Myšlenka, že někdo v dáli mojí vinou trpí, že snad zrovna onen čas mohl by býti pro Broučka hrozným osudem, vybudilo hrůzu, strach. –

Dosud ale nemohu uvěřiti, že měla bych býti jedinou bytostí, kvůli níž Stařeček chce mítí dovolenou. Já říkám: ty muži, to je kvítí z Afriky. Jakmile sluníčko nevydává dosti hřejivých paprsků, hned ztrácí sílu k životu. A také hned se píše „Škoda, že jsem to nevěděl dříve“, „teď mě to mrzí“, „žena kamenného srdce“ atd. Nuž aťsi, vrátíme si nádobíčko a já si již hrát nebudu. Tak měla by Máryš pošeptat Mírkovi za to, že je takový dareba.

Nuž mám-li pravdu mluviti, těším se na Vás jako na dávno již známého, nezdáte se mi ani trochu cizím. Jedině chovám plno obav, že z návštěvy vzniknouti by mohly různá nepravá povidla. Z důvodu toho bych přece nejraději od Broučka slyšela, že přijede do Prahy a to v srpnu. Mohu se tedy těšiti, že tak věc zařídíte?

Pročítám ještě jednou zběžně Váš dopis a shledávám, že básníte o černých očích, jaké já vůbec nemám. Ty moje kukadla jsou ty nejošklivější pod sluncem, budete vidět, že dojdete k velkému zklamání. Raději bych měla pomněnkové jako má někdo! Ani sama nevím, proč se mi modré oči tak nesmírně líbí a proč mám je tak moc a moc ráda, snad že je měl tatí nebo snad že je má – né, dál již to nepovím.

Nuž tedy mi, milý broukavý Broučku, napište hodně brzy, souhlasíte-li s návrhem, já pak se dle toho zařídím. V sobotu 30.6. jest den, kdy loučíme se s Prahou, budu cestou na Vás vzpomínati.

Zlatíčko moc a moc pozdravuje a naň stále vzpomíná

Manča

To „K u K“ jest jak se mi zdá zbytečné, ale befel je befel, tedy nesmím již naň zapomenout.