8/8 1917

V Bystré 8/VIII 17

Vlaďulenko milený, díky Tobě za slaďounké řádečky! Jsi moc hodným, žes splnil slovo a psal každý den a nakupené listy mi na přivítanou v Bystré uchystal. Bylo zapotřebí nějaké útěchy pro první den v cizině, bylo mi smutno, teskno, nejraději bych se bývala rozjela k Tobě! Vlaďunko, nedivíš se, jak cizina mne přeměnila? Přemýšlela jsem dlouho, nežli odhodlala jsem se svému Broučku psát, totiž oslovovati jej tak, jak srdce cítí. Nuž, nechme toho rozumování a buďme dobrými přáteli. Jsem s přátelstvím úplně spokojena, až na to slůvko Ty, což pro přítele a přítelkyni vůbec nehodí, ale nemohu si pomoci, zdá se mi to přec jen nejupřímnější, tož mysleme si, že jsme bratr a sestra, viď Vláďo, že bude to pak správné.

Škoda, že zde nejsi, musel bys mi dáti na potvrzení upřímnou, slaďounkou a moc a móóóc dlouhou pusinečku. Ale co to zas již píši, lekám se sama svých smělých slov. Vláďo, vždyť já taková nikdy nebyla, Tys mne celou celičkou přeměnil.Přemýšlím-li, pak docházím k bodu, že to krásné políbení je tak posvátné, na nějž mají právo jen snoubenci neb manželé, a to my nejsme a snad Vlaďulko nikdy nebudeme. Vím, že to od Tebe naprosto požadovat nemohu a také toho nežádám. Jsi tak mlád, a proto naskytne se Ti mnoho příležitosti, že lepší duši, nežli jsem já, najdeš jistě. Mám Tě upřímně ráda a proto jsem schopna vždy ustoupit, třebaže bych trpěla. Ale již zase jsem v tom uvažování a darebně Tebe s tím nudím, viď, tož něco jiného.

Napíši Ti aspoň stručně, jak jsem se dostala do Bystré, ano? – Již cestou od Brandýse až k Bystré samé mne krása přírody přímo okouzlovala. Celou cestu líbal mne větřík na čelo a já dívala se do hor a přála si, bys jej sám zastupoval, zas takové neskromné přání, viď? Přijela jsem do Brněnce, kde již na mne čekal pan dr. Drůbek, sedli jsme do velmi pěkného kočáru a jeli do Bystré. Překvapilo mě městečko tak zvané, dle mého větší vesnička, jest město Bystré, ale za to velmi hezké a okolí přímo krásné. Přijeli jsme na náměstí, kdež nás uvítali hezká dcera 16tiletá Hanička, 18tiletý syn Jan a p. prof. Böhm, jenž je u doktorů na návštěvě. Je zde moc veselo, jediné mě mrzí, že málo zbyde pro mne času volného. Ordinujeme sice jen do 5 hod. odp., ale pak musím ostatní čas strávit v kruhu rodinném za stálého zpěvu a hudby. Mám se zde nad očekávání moc dobře, p. doktor jest velice hodným šéfem, chová se ke mně jako k dcéři. Vůbec líbí se mi zde moc, jen Ty a Anička, Vy mně zde scházíte. Ach, Vláďo, já nežiji, já přímo sním, nezažila jsem tak krásného přátelství plného kouzla a záhady jako s Tebou, můj Vlaďulenko! Nechci změny, jsem tak šťastna jako nikdy předtím!

Nuž dušičko má pa, pa, pa, buď hodně zdráv a vesel a piš Svojí Máryš brzy, ano?

Líbá Tě vřele
Manča